Ahoj všichni,

Mám tu pro Vás novinku !, A to novou zatmelovací hmotu SmartVest Rapid ! Je určená pro zhotovování veškerých fixních protetických prací z vysokotavitelných slitin a k radosti všech je konečně vhodná i pro tzv. šokové, neboli rychlé vypalování , kdy se kyveta vkládá do předehřáté pece, v našem případě, 40 minut po zahájení mísení a do pece vyhřáté na teplotu 900 °C. Samozřejmě je možné použít SmartVest pro klasické pomalé vyhřívání, kdy se kyveta vkládá cca po 40 minutách nebo i déle do studené nebo lehce předehřáté pece (max do 120 °C) a postupně se zahřívá až na konečnou teplotu.

SmartVest Rapid jsme vyvíjeli dlouho a musím říct, že mě výsledek velice překvapil !. Co se týče vlastního zpracování, je konzistence po smísení velice příjemná, s výbornou zatékavostí. Málem bych zapomněl na největší novinu u "Spofy" !     Mám tím na mysli, že zatmelovací hmota je konečně balena v sáčcích po 160g, což je přesné množství na kroužek střední velikosti, který je v laboratoři nejpoužívanější.

Vlastní kovový odlitek je velice přesný a to nejen díky dobře řiditelné tepelné expanzi, ale i díky jemnosti vlastního zrna formovací hmoty. SmartVest Rapid na mě z komplexního hlediska působí jako kvalitní produkt, ale jen čas prokáže jeho klady a zápory…

Smart Vest Rapid je formovací hmota nové generace, která snese nejpřísnější srovnání s konkurenčními výrobky

Když jsme se nedlouho po uvedení nového Stomaflexu na trh bavili s pracovníky výroby o tom, jak se s ním pracuje, zmínil jsem, že se poměrně těžko nanáší stříkačkou na zuby. Odpovědí mi bylo: "No tak namícháme v nižší viskozitě!"  Za týden už jsem si z jičínské továrny vezl tubu se vzorkem nového Stomaflexu Very Light k testování.

Výsledek předčil mé očekávání. Používám téměř výhradně metodu dvojího míchání, kdy nanesu korekční materiál na preparované zuby a zároveň jej rozetřu na čerstvě namíchaný putty ve lžíci a vsadím do úst.  Přináší to několik zásadních výhod, jak už jsem psal ve svých starších příspěvcích. Tedy hlavně vyšší přesnost otisku - korekční materiál vykreslí jen preparační hranici, většinu otisku ale tvoří přesnější, pevněší, leč nezatékavý putty. Dále dojde ke spolehlivému spojení obou materiálů, není riziko jejich separace, např. z důvodu špatného osušení primárního otisku. V neposlední řadě je jednofázový postup podstatně méně časově náročný a je méně příležitostí udělat chybu.

Na druhou stranu jsem měl obavy, zda to bude fungovat v kombinaci putty+very light. Tradičně se říká, že pro jednofázový postup mají být viskozity použitých materiálů co nejbližší a naopak u dvojfázového má být materiál primárního otisku co nejhustší a naopak korekční materiál co možná nejřidší. Ostatně starý Dentaflex a Stomaflex, v provedení solid a creme skutečně nešly pro jednofázový postup téměř vůbec použít, hutný solid vyhnal téměř veškerý creme, na preparační hranici nic nezbylo.

Ovšem nový Stomaflex má putty podstatně jemnější, navic nádherně "tekoucí" pod tlakem, spolu s Lightem funguje na dvojí míchání výtečně.  No a Stomaflex Very Light si od svého jen mírně festovnějšího bratra vzal mimo jiné velmi slušnou tixotropii. To je vlastnost, kdy materiál, pokud na něj nesaháme, drží pohromadě (tj. v daném případě nestéká ze zubu pryč), ale pokud do něj žďucháme (nástrojem, koncovkou stříkačky, dosazováním otisku) ztekutí se, což je potřeba pro zatečení do reliéfu detailů. Zároveň je viskozita Very Lightu nižší, tedy teče snadněji, avšak dostatečná  na to, aby se tlaku putty korekční materiál ubránil a zůstal na preparační hranici.

Otisk pak vypadá takto:

Tento postup vyžaduje ale trochu cviku a dobrou souhru s asistencí. Mě se osvědčil následující scénář: Asistence míchá putty, já míchám korekční materiál. Začneme míchat současně, já mám pochopitelně namícháno o malinko dřív, čili zatím naplním stříkačku, nejlépe nastrkáním do její zadní část pohybem proti míchací podložce. Vložím píst do stříkačky a přecházím k pacientovi. Osuším preparované zuby a nanáším korekční materiál stříkačkou. Je dobré hrnout jej jakoby přad sebou, aby se v něm neuzavřely vzduchové bubliny. Mezitím asistence vloží putty do lžíce a potře jeho povrch v otiskované oblasti korekčním materiálem a podává mi ji. V tu chvíli já většinou právě dokončil nanášení na zuby a plynulým pohybem dosadím lžíci do úst. Samozřejmě míchání lze realizovat i pouze v režii asistence, ale pak je vhodné poddávkovat katalyzátor do putty, aby při vkládání do úst nebyl materiál natuhlý, tudíž by došlo jak ke zkreslení otisku, tak k vytečení korekčního materiálu pryč z preparace. Já upřednostňuji variantu "více práce, ale méně nervů", tedy se do míchání sám zapojím.

Raná verze Stomaflexu Very Light měla modrou barvu, ale bylo jasné, že je potřeba Light a Very Light od sebe viditelně odlišit. Nakonec byla zvolena oranžová, jelikož kontrast se žlutou barvou putty je dostatečný a je to barva naprosto odlišná od modré barvy Lightu, takže komunikace s asistencí probíhá zcela jenoznačně: "Namíchej mi prosím oranžový!" Po dobré zkušenosti s navoněním putty po citrónech se u Stomaflexu Very Light pomeranč přímo nabízel.

Uvedením Stomaflexu Very Light na trh se rodina C-silikonů od Spofadentalu opět rozrostla a nabízí nyní vyšší variabilitu. Nedá se říci, že by některý z korekčních materiálů byl lepší než druhý, jejich technické parametry jsou obdobné, komfort zpracování také. Oba mají své indikace. Zjednodušeně řečeno: Kdo používá metodu dvojího otisku, spíše by měl zaměřit svoji pozornost na oranžový Very Light, kdo raději otiskuje na dvojí míchání, měl by mít oba dva - Very Light lépe zatéká a kreslí detaily, ale v něktetých situacích, kdy je potřeba korekční materiál dotlačit hluboko subgingiválně, si hutnější modrý Light snadněji poradí s odtlačením gingivy. Doporučuji vyzkoušet různé kombinace technik a materiálů a najít si prévě tu svou správnou, která vyhoví konkrétním požadavkům a "grifu"  každého ošetřujícího.

Aneb jak se to dělat nemá

Před časem jsem tu básnil o tom, jak se nám v moderní době skvěle žije a tak vůbec jde vše mílovými kroky kupředu vstříc zářné budoucnosti. No ale je až symbolické, jak se ukázalo pokračování příběhu slečny Hanky příkladem toho, že přes naše nejskvělejší komunikační možnosti může ta nejzákladnější komunikace v dentálním týmu, tj. mezi ordinací a laboratoří fatálně selhat.

Totiž slečna Hanka se dostavila po čase na pravidelnou prohlídku s tím, že dohodneme další postup. No a když došlo na plánování řešení oněch horních jedniček, kdy bylo z hlediska vylepšení úsměvu velmi žádoucí prodloužit klinické korunky,  ona vyjádřila obavy z chirurgické úpravy gingivy, na jakékoli řezání řekla jednoznačné NE. Tím se manévrovací prostor pro estetické řešení drasticky zúžil, bylo jasné že vše dále bude do značné míry kompromis.

Inu dobrá, přání pacienta je vždy na prvním místě, musíme si poradit. Tedy slečna Hanka se dostavila ve smluveném čase na "broušení" na korunky.

Otisk preparovaných pilířů byl proveden Stomaflexem Putty + Light jednofázově tedy tzv. na dvojí míchání, kdy byl Stomaflex Light nanesen stříkačkou.

Samozřejmě zároveň s preparací bylo vyrobeno provizorium razidlovou metodou z materiálu Optitemp a provizorně fixováno Adhesorem TC.

Po cca. týdnu se pacientka dostavila tentokráte už na odevzdání protetického výrobku. Právě při snímání provizoria, které jsem, jak se posléze ukázalo NAŠTĚSTÍ, sejmul bez jeho poškození,  jsem pronesl bonmot: "Je průšvih, když je provizorium hezčí, než finální výrobek". No a při zkusmém nasazení mi bylo okamžitě jasno, že tato situace právě nastala!

Z laboratoře dodané metalokeramické korunky sice seděly na preparovaných pilířích dobře, ale jejich tvar působil v kontextu celého úsměvu naprosto katastroficky. Laborant se nechal vést linií dvojek a neuvědomil si, že takovéto korunky proporčně nebudou vypadat dobře. Samozřejmě, při úpravě "čevené estetiky" by tato linie dodržet šla, ale jak jsem zmínil, pacientka si ji nepřála.

Tedy jsem zvedl telefon a zavolal laborantovi, že je potřeba to předělat, tedy prodloužit konturu jedniček. Neuvědomil jsem si ale, že jsem zapomněl sdělit  zásadní informaci, totiž že jedničky byly oproti dvojkám v RETRUZI. No a hádejte jak to dopadlo...

Pacientka kouše ve II.třídě Engela a laborant si pochopitelně vybral přesně tu druhou kompenzační variantu, postavil korunky do PROTRUZE!

To už slečna Hanka začala pravděpodobně výrazně pochybovat o mé soudnosti. Mě okamžitě došlo, že to je moje chyba, že jsem měl jednoznačně specifikovat, jaké má být postavení řezáků. Naštěstí se nastalou trapnou situaci podařilo poněkud odlehčit humorem, ale tentokrát jsem již nic neponechal náhodě a provedl otisk Elasticem přes nasazené provizorium, aby bylo jasno, jak asi bych si postavení představoval. Přitom jsem to mohl udelat hned na začátku...

Pacientka dorazila po pár dnech znovu, tentokrát se slovy, že doufá, že do třetice bude všeho dobrého. Naštěstí už se nemýlila a poslední verze jejího úsměvu už byla uznána uspokojivou. Stačilo namíchat KavitanCem a korunky nacementovat.

Takže budiž toto příkladem, jak je nutná podrobná komunikace s laboratoří, která nespočívá jen va výběru barvy a vypsání laboratorního štítku. Podcenění přesné specifikace našich požadavků se hořce vymstí. Také se mi opět ukázalo, že kompromisy se příliš nevyplácí. Pokud se vydám nějakým směrem s výraznými omezeními, problémy se nabalují jeden na druhý a ve finále může dojít k podobným nepříjemnostem. Pacientka naštěstí odešla (doufám) spokojena a zachová nám snad i nadále přízeň.

V poslední době slýchávám, časté dotazy ohledně nejasného určení správného odstínu, při výběru barvy pryskyřičných zubů Spofadent PLUS pomocí vzorníku VITA Classical.

Nejvhodnější je vždy vybírat barvu pomocí vzorníku Spofadent PLUS, kde barva ze 100% odpovídá reálnému třívrstvému zubu. Při výběru pomocí vzorníku VITA Classical je nutné výbírat barvu tak, že se vždy zaměříme na střední část u vybíraného odstínu, kde je barva nejjasnější, jelikož tento vzorník je vyroben jinou metodou probarvení a také je vyroben z keramické hmoty.

Proto je nutné k těmto faktům přihlédnout a podle zvoleného vzorníku správně vybírat barvu.

Tak se nám ta naše zubařská komunita rozmáhá i na Facebooku. Ač nejsem velkým příznivcem podobných sociálních sítí, nutno přiznat, že krom toho, že to sežere strašně času, občas vypukne i zajímavá diskuze. Původně jsem ji sem chtěl nakopírovat celou, ale radeji udelám krátký výtah toho podstatného.

Zabředli jsme s kolegou Milanem diskuzi na téma vazby Stomaflexu Putty a Light v případě provedení jednofázového otisku, tedy konkrétně jaký je její vlastní mechanismus. Nakonec mi to nedalo a provedl jsem experimentální ověření mé myšlenky ostatně podpořené i názorem odborníků přímo z výroby.

Při otiskování jsem malý kousek čerstvě namíchaného Stomaflexu Putty doslova plácnul do čerstvě namíchaného Stomaflexu Light. Tuhnutí mimo ústa trvá samozřejmě déle, k pokusnému oddělení materiálů jsem přistoupil cca. po púl hodině (dřív jsem totiž stejně neměl čas :)). No a výsledek vypadal takto.

Tedy materiály od sebe oddělit jde, ale je k tomu potřeba výrazně větší síla, než v normálním životě připadá v úvahu. Z obrázku je vidět, že oddělení proběhlo v materiálu putty,  jehož malé množství pokrývá odtržený light. Tak nějak jsem to i očekával, putty obsahuje už takříkajíc na pohled více plniv a méně "gumy", než light. Povlak putty na lightu ukazuje, že se jedná o kohezivní trhlinu (urval se jeden z materiélů, nikoliv sám spoj). Z principu reakce bych očekával, že jde přímo o chemickou vazbu mezi materiály.

Každopádně z výše uvedeného se jeví, že jednokroká metoda otiskování je spolehlivější už jen dík tomu, že oba materiály se opravdu spojí. V neposlední řadě je potřeba si uvědomit, že putty je výrazně "kvalitnější", než light hlavně díky cca.4x manšímu smrštění při tuhnutí (0,20 oproti 0,87 lin.%). Jenom proto, že putty nezatéká tak krásně jako light potřebujeme je oba dva, přičemž stačí, že light vykreslí jen preparační hranici. Třeba takhle.

Další výhodou je, že v případě neúspěchu prvního pokusu vyřežeme odtokové rýhy a plynule konvertujeme k metodě dvojího otisku tak, jak ji všichni jsou zvykli po léta provozovat. Úspora času je dramaticky velká, spotřeba materiálu niží, navíc neriskujeme (např. kvůli špatně osušenámu primárnímu otisku) odloupnutí putty a lightu.

Nuže doufám, že tvůrčí hádka mezi zubaři na Facebooku může pomoci všem ke zkvalitnění povědomí o materiálech, které máme a principech jejich použití.

Ahoj lidičky,

Tak doufám, že se vám naše stránky líbí, a proto mám pro vás další dobrou zprávu. Již v listopadu přijde na trh nový Stomaflex Varnish, který navazuje svým jménem na slavného předchůdce, ale svými vlastnostmi jde o úplně nový produkt. Jeho konzistence je mnohem hustší pro snazší zpracovatelnost. Také, už neobsahuje tolik proklínané smirkové perličky, které tolikrát nadělaly víc škody než užitku. Samotný Lak má velice dobrou přilnavost k sádře a naopak se snadno odstraňuje z pryskyřice.

Co se týče zpracování, tak se mi zdá, na lak, velice přívětivé, ale je jasné, že rovnat se s konzistencí solid x solid nelze… Každý materiál má svá specifika a také vhodnost použití pro daný výrobek.

Příprava je snadná a Lak vytváří stejnoměrnou vrstvu, která v rámci možností "laku" nestéká.

Myslím, že je to zdařilý produkt, který stojí za to vyzkoušet. No, zkuste a napište mi, co si o něm myslíte a můžeme to společně probrat.

Ať si říká, kdo chce, co chce, narodili jsme se do docela fajn doby. Moje generace se s počítačovou technikou setkala už v rané adolescenci, takže narozdíl od našich rodičů bereme práci na počítači jako naprostou samozřejmost a nebojíme se využívat možností, které nám nabízí.

Například před několika týdny se v mé ordinaci objevila slečna Hana. Již před několika lety z důvodu úrazu přišla o vitalitu obou jejích horních jddniček. Bohužel z důvodu oslabení se jí jednoho krásného letního dne valná část její levé horní jedničky odporoučela pryč.

A právě toto jsou okamžiky, kdy zažijete ten pocit, že jste jediný na světě, kdo během chvíle dokáže učinit zázrak na počkání. Já to nazývám "estetickou první pomocí". Vyztužení zubu pomocí "laminátového" čepu je při korektně provedené endodoncii záležitost chvilky. Potom samozřejmě dostavět ztracené zubní tkáně. Přiznám se, nejraději pro tyto účely použiji letitý a mnohými zatracovaný makrofilní kompozit Evicrol (proč a jak - o tom zas jindy). Na něj nanesu trochu fotokompozita pro výrazně lepší estetiku a pacientka odchází po půl hodině nadšena, že může opět mezi lidi.

Samozřejmě při tom zdůrazním, že se jedná o dlouhodobé provizorium a že budeme muset v historicky dohledné době nechat vyrobit korunku, přesněji řečeno zde raději rovnou dvě na oba řezáky. No a v této konkrétní situaci se nabízí i možnost výrazně změnit úsměv pacientky. jenže některé věci se poměrně obtížně vysvětlují, mnoho pacientů vůbec netuší, oč běží a s důvěrou se obrací ke svému zubaři, aby rozhodl za ně.

Já jsem ale toho názoru, že pacient se má aktivně účastnit rozhodování, zejména jedná-li s o tak zásadní změnu, jako je jeho celková vizáž. No ale jak své záměry jednoduše vysvětlit? A zde se dá krásně využít právě ona moderní technika.

Toho dne jsem pochopitelně neměl v ordinaci fotoaparát, ale naštěstí můj mobilní telefon jakž takž fotit umí. takže jsem onen vzal a pořídil obrázky sice poněkud frontové kvality, ale účelu postačující.

Je zde krásně vidět, že oba střední řezáky maji liniii gingivy výrazně posunutou koronárně, takže vypadají krátké a při úsměvu se odhluje příliš mnoho "červené". Pokud bychom korunky prodloužili apikálně, mohlo by to vypadat líp. jenže to je poměrně radikální, navic jaksi nevratná změna. Co s tím?

Domluvili jsme se tedy, že za domácí úkol zkusím domalovat do obrázků, jak by se to dalo udělat. Nejsem žádný výtvarný talent a vrcholem mého grafického softwaru je program Malování ve WinXP. To mi ale nebrání pokusit se o virtuální posun gingivy a simulaci vzhledu korunek.

Hle a takto to dopadlo. Prosím nesmějte se nahlas mému grafickému neumětelství :).

Poslal jsem obrázky mailem, ať se má pacientka čas rozmyslet, ev. to ukázat nezávislým pozorovatelům, zda by se to takhle líbilo víc, či ne.

Jak to v reálu nakonec dopadne nevím. Každopádně doufám, že nám tahle legrácka v rozhodování pomůže. Hlavně se mi ale líbí, že to stojí jen tošku času a nevadí, když se něco virtuálně nepovede. Máme vždy funkci Undo potažmo Delete :).

Aneb kondenzační silikon není mrtev!

Používání kondenzačních slikonových otiskovacích hmot patří v našich zemích od začatku 80.let minulého století k rutinní praxi. Firma SpofaDental přišla v roce 2009 na trh s novou řadou kondenzačních silikonových otiskovacích hmot pod staronovým názvem Stomaflex. Tentokrát se však jedná o materiály zcela nové generace. Především jsou vyrobeny v souladu se standartizovanou stupnicí viskozity, tedy jako Stomaflex Putty a Stomaflex Light(body).

Použitím nových polymerů se podařilo výrazně zlepšit zejména smáčivost - smáčecí úhel Stomaflexu Light dosahuje hodnoty 33º, což je hodnota vlastní spíše adičním silikonům. Pro zubního lékaře je tato vlastnost v praxi zcela zásadní, určující schopnost zatékat, reprodukovat detaily a navíc tolerovat přítomnosti vlhkosti. Padá tedy definitivně poučka, že kondenzační silikony jsou materiály z principu hydrofobní.

Také mechanické vlastnosti, zvláště zotavení po deformaci (Putty - 99,5% / Light -99,45%) a polymerační kontrakci, má nový Stomaflex výrazně lepší, než měl jeho stejnojmenný předchůdce nebo dokonce historicky první tuzemský otiskovací silikon Dentaflex. Tyto parametry jsou nesmírně důležité pro rozměrovou přesnost zhotoveného otisku.

Pro lepší představu jsou v níže uvedené tabulce hodnoty zotavení opačně vztaženy jako procento deformace. Je tu nejlépe vidět, že za posledních 20 lel došlo takřka k pětinásobnému zlepšení.

Stomaflex Light má ve srovnání s původním Stomaflexem Creme navíc mnohonásobně větší pevnost tahu, čili je nesrovnatelně méně náchylný k odtržení onoho tenoučkého lemu, který vykreslí hranici preparace.

Technicky sebelepší materiál nemůže dojít obliby, pokud není zároveň uživatelsky přívětivý. Tyto charakteristiky jsou u nového Stomaflexu skutečně na zcela nové úrovni.

Vše začíná již při samotném dávkování materiálu. Vhodně zvolená gelová konzistence katalyzátoru ve spojení s širším ústím jeho tuby jej významně usnadňuje, riziko předávkování, či poddávkováni je mnohem menší. Kdo je zvyklý používat k aktivaci tuhnutí tekutinu "vulkanit", může použít kapalný katalyzátor, který je rovněž dodáván.

Stomaflex Putty má velmi příjemnou "sametovou" konzistenci, nelepí se, dokonalost promísení je opticky viditelná stejnoměrností změny barvy. Citronové aroma je pak příjemným zlepšením komfortu pacienta při otisku. Stomaflex Light je díky barevné kontrole také snadné rovnoměrně rozmíchat. Jeho viskozita a dostatečný pracovní čas umožňují použití otiskovací stříkačky a v neposlední řadě je ze stříkačky po ztuhnutí zbytek materiálu velmi snadno odstranitelný.

Viskozita Stomaflexu Putty a Light je nastavena tak, že jak otisk provedený dvoufázově, tak otisk "sendvičovou" technikou, tedy "dvojí míchání" s nanesením Stomaflexu Light na otiskované pilíře jakýmkoli vhodným nástrojem nebo například právě pomocí otiskovací stříkačky, poskytuje velmi kvalitní reprodukci situace.

Sám upřednostňuji jednofázovou techniku, jelikož je z principu přesnější - z pohledu do tabulky je vidět, že Putty je jak odolnější k deformaci, tak má menší kontrakci při tuhnutí a při této technice zůstává Lightem vykreslena víceméně jen preparační hranice.

Detail otisku

Dále díky současnému tuhnutí obou materiálů dojde k jejich chemickému spojení, tudíž nehrozí odtržení od sebe při vyjímání z úst. Díky jednokrokému postupu dochází k ohromné časové úspoře, navíc při eventuelním neúspěchu prvního pokusu vyřežu odtokové rýhy a provedu korekční otisk Lightem jako při tradiční dvoufázové terchnice.

Preparace tohoto zubu samozřejmě není provedena ideálně a jedná se o druhý odlitek z otisku. Pro představu ale jistě postačí

Nedílnou vlastností jakéhokoliv materiálu je ekonomičnost jeho použití. Z tednoho balení Stomaflexu Putty lze zhotovit až 20 otisků. To ve spojení se znamenitými fyzikálně-technickými vlastnostmi, příjemným zpracováním a příznivou cenou tvoří velmi atraktivní kombinaci.

Za více, než 30 let vývoje silikonových otiskovacích hmot u nás, došlo k řádovým vylepšením jejich vlastností. Dalo by se konstatovat: "Kondenzační silikony jsou prověřeny každodenním použitím v zubním lékařství a díky svým vlastnostem a efektivitě v konkurenci ostatních otiskovacích hmot zdaleka ještě neřekly poslední slovo."

Po delší době "mé nechuti" k otiskovací hmotě Stomaflex se mi do rukou konečně dostal její nástupce.

Nový technicky vylepšený Stomaflex toho nemá se svým předchůdcem moc společného, snad jen to, že se opět jedná o léty prověřené kondenzační silikonové otiskovací hmoty.

Zlepšení je už znát na první dotek, aniž by člověk znal technická data. Nový Stomaflex má zvýšený modul elasticity a tím pádem už nehrozí tak velké riziko odlamování sádry při vyjmutí modelu z otisku. Samozřejmě riziko je tu vždy…

Musím říct, že nový Stomaflex mně z laboratorního hlediska mile překvapil. Posun kvality materiálu od předchůdce je snad o světelné roky!! Na to, že se jedná o kondenzační hmotu je její hydrofobní vlastnost při plnění otisku sádrou minimální. Sádra po ní velice pěkně zatéká i do nejmenších detailů bez tvoření bublinek.

Také hodnoty zotavení otisku po deformaci jsou velice příznivé. Oproti předchůdci došlo ke zlepšení hodnoty zotavení po deformaci o více jak jedno procento a to na 0,50% deformace pro Putty (solid) a na 0,55% deformace pro Light (creme). Tyto hodnoty jsou velice příznivé a jak všichni víme, i velice důležité pro přesnost zhotovovaného výrobku.

Subjektivně jsem s novým Stomaflex Putty a Light velice spokojen a za dobu zkoušek jsem nezaznamenal problém s přesností zhotovované náhrady.

A co vy …?

Tak začneme s povídáním o tom, co SpofaDental v současnosti nejširšímu obecenstvu nabízí.

Super-Cor patří mezi submikronové vysoce naplněné hybridní kompozity, které pro jejich vlastnosti můžeme považovat za současný "dobrý standart". V dnešní době si pravděpodobně žádný výrobce nedovolí nabízet materiál se špatnými mechanickými vlastnostmi, proto při jeho výběru v praxi rozhoduje především estetika, uživatelské vlastnosti a cena konkrétního výrobku.

Estetika

V těchto vlastnostech se Super-Cor chová obdobně, jako jeho bratranci z Kerrovic rodiny.   Všechny sklovinné odstíny kompozitů jsou ve srovnání s konkurencí (ve své praxi mám krom jiného materiály firem Vivadent-Ivoclar, 3M, SDI a GC)  o poznání opáknější. Považuji to za výhodu, neboť je daleko snadnější dosáhnout dostatečnou opacitu (tzv. value) výplně. Pokud je výplň příliš translucentní, tma v dutině ústní jí dává nepěkný šedavý nádech. Ve většině případů je právě díky vyšší opacitě snazší dosáhnout sladění barvy s okolím, neboť pro optický dojem barvy je jas/opacita objektu důležitější, než konkrétní barevný odstín (tzv. hue).

Pokud je naším cílem o něco vyšší estetika a anatomické vrstvení barev, je nezbytné používat dentinový odstín UO - jeví se mi jako A3D a incizální translucentní odstín I. Ostatní dodávané odstíny (A1, A2, A3, A3,5, A4, B1, B2, B3, B4, C1, C2, C3, C4, D2, D3, D4) jsou i přes výše zmíněnou vyšší opacitu odstíny sklovinnými a podle toho je třeba s nimi nakládat.

Leštitelnost submikronových hybridů a tedy i Super-Coru je v dnešní době ve srovnání s nanohybridy hodnotitelná stále jako dobrá. Nanohybridy ji mají ovšem excelentní.

Manipulace / Pohodlí práce

Dle mého soudu zdaleka nejdůležitější vlastnost, ovšem velmi subjektivní a závislá na používané technice nanášení, instrumentáriu a zvyku ošetřujícího.

Já sám mám obecně raději kompozita měkčí a lepivější. Taktéž je pro mě důležité nastavení tixotropie/reopexie tak, aby při nanášení, kdy používám tenké ostré zašpičatělé hladítko (někdy označované jako Hollenback) docházelo k samovolnému přilnutí materiálu k povrchu a splývání jednotlivých porcí.

Ve srovnání s jinými, zejména s levnějšími kompozity, nejevi Super-Cor přílišnou citlivost k operačnímu světlu. Ač používám velmi výkonné osvětlení, nepozoroval jsem problémy s předčasným natuháváním materiálu při modelaci.

Ptal jsem se kolegů v naší praxi na dojmy z práce se Super-Corem. Byly vzásadě pozitivní, oceňovali jak komfort práce, tak snadnost výběru barvy s dosažením dobré estetiky.

Ekonomika

Ať chceme, či ne, cena každého materiálu nás velmi výrazně ovlivňuje při jeho výběru. V případě Super-Coru si troufám tvrdit, že přináší extrémně dobrý poměr ceny a užitných vlastností. V současnosti přibližně u jedné třetiny mnou zhotovených kompozitních výplní je použit Super-Cor. ¨

Výběr konkrétních materiálů pro každodenní praxi je individuální záležitost. Vlastnost, kterou jeden oceňuje, jiný naopak odsuzuje. V konečném důsledku je to ale vždy osoba ošetřujícího a nikoliv sám materiál, který určuje kvalitu výsledné práce.