Kdo jsem, odkud přicházím a kam kráčím...

Jmenuji se Jan Prouza a narodil jsem se zkraje léta roku 1978 do zubařské rodiny, dokonce oba moji rodičové jsou zubními lékaři. Tímpádem jsem chtě nechtě přicházel s  oborem do styku od nejútlejšího dětství. Dodnes si pamatuji, že když mi byly cca. 3 roky, rodičové se učili na atestaci a měli doma zapůjčenou, coby učební pomůcku, skutečnou lidskou lebku. Já se jí pochopitelně nesmírně bál, takže jsem raději oželel večerníček, než abych s ní byl v jedné místnosti...

Přes veškerou predispozici jsem se po celé dětství viděl v dospělosti coby nádražák, popelář, astronom, muzikant atd. Na sklonku své gymnaziální docházky mi bylo rodiči opatrně navrhnuto, zda bych nechtěl pokračovat v jejich šlépějích. Nuže začal jsem si postupně procházet možné eventuality budoucí kariéry.

Tak že by železnice? Fajn, naštěstí už vím jistojistě, že jako hobby je to super, jako zaměstnání poněkud problém. Mašinfíra je neustále jednou nohou v kriminále a druhou v hrobě, vyšší pracovníci pak jen sedí v kanceláři. Navíc technická vysoká škola obnáší hodně matematiky a to není moje parketa.

Astronomie? Je pěkné, že se po mě může jmenovat kus šutru někde ve vesmíru, ale za to si chleba nekoupím, nehledě na to, že opět kupa matematiky atd.

Humanitní vědy? Vyloučeno. Zajímá mě sice vojenská historie, ale jako práce na plný úvazek je to asi nesmysl.

Pole přírodních věd? Zvířátka a kytičky rozlišuji na jedlé a nejedlé, takže to asi nic. Chemie je zábavná, zejména pokud to čmoudí, či vybuchuje. No možná by se dalo uvažovat...

No a zůstává tu medicína. A z ní se přímo nabízí zubní lékařství. Především zubař má poněkud menší šanci, než jiní lékaři, že následkem jeho terapie se pacient odebere do věčných lovišť. Ne, že by to nešlo, ale přece jen je daleko pravděpodobnější, že například internista nedá správně dávkování léku a průšvih je hotov. V zubařině máme naštěstí, pokud se nezadaří, vždy ono ultimum refugium, tedy extrakci...

Navíc možnost uplatnění v rodinné firmě přináší přes jistá úskalí mnoho výhod. Hlavně až v průběhu studia jsem si uvědomil, že zubařina není vůbec věda, ale vpravdě učební obor. Funguje to skutečně tak, že učedník kouká mistrovi pod ruce a snaží se jeho dílo napodobit. Navíc pokud je tím mistrem vlastní rodič, není žádný ostych k sebehloupějšímu dotazu ani odpovědi na něj.

Takže v roce 1996 jsem nastoupil na 1. LF UK v Praze ke studiu stomatologie. V průběhu vyšších ročníků jsem se díky svým rodičům dostal na školení k lidem, kteří mají co říci. Především se jedná o osobu Dr. Jiřího Sedelmayera. Na jeho školeních jsem pochopil skutečné principy, zejména prevence a  záchovného zubního lékařství. Na jeho školeních mi došlo, že zubařina je opravdu hlavně řemeslo a vychází z intimní znalosti vlastností materiálů, se kterými pracuje a z pochopení zákonitostí nakládání s nimi.  Také jsem se naučil kritickému pohledu na věc, tedy to, že je něco novinka, nemusí nutně znamenat, že to je lepší, než to, co jsme měli předtím. Navíc jsem se naučil nebát se říci svůj názor, i když se mnohdy neslučuje s názorem většinovým.

V roce 2002 jsem dokončil studia a nastoupil do praxe v naší rodinné firmě ve Dvoře Králové nad Labem, kde hodlám setrvat, dokud takříkajíc udržím vrtačku v ruce.

Jsem tedy obyčejný venkovský zubař, který není žádný vědec, nedisponuje zrovna kosmickým vybavením ani exkluzivní klientelou a provozuji praktické zubní lékařství v tom nejvlastnějším slova smyslu na širokém obecenstvu všech společenských vrstev. Ve své praxi musím mít konkrétní terapii pro každého a v tom je pravá krása zubařiny -  každý člověk je originál a já jsem tu od toho, abych mu namíru vymyslel a provedl to, co má v jeho případě nejlepší prognózu. Ve svém projevu nejsem zrovna akademický, jde mi o to dělat poctivou práci na maximu svých schopností a pokud se něco nedaří, přijít na kloub příčině. No a pochopitelně si neustále zvyšovat laťku, neb kdo chvíli stál...

Když se mi naskytla možnost pracovat pro firmu SpofaDental, neváhal jsem ani chvilku. Vedou mě k tomu "vlastenecké" pohnutky. Myslím, že hi-tech výroba je cesta, jak naši zemi udržet ekonomicky na výši a možnost spolupráce s nesmírně erudovanými pracovníky je pro mě velmi inspirující.

Na tomto blogu se nedozvíte převratné informace ani nejžhavější novinky. Ty ostatně nechám raději prověřit jiné. Budou se zde objevovat spíše postřehy z obyčejného života zubařského i civilního a občas rozsáhlejší povídání o něčem, co se týká produkce firmy Spofadental, jíž ostatně tento blog náleží a taktéž je tu proto aby umožnil komunikaci odborné veřejnosti s firmou prostřednictvím někoho, kdo není obchodník, ale sám je koncový uživatel.

Takže doufám, že vás to tu bude bavit a že se společnými silami dobereme zlepšení úrovně našich znalostí a schopností.